Každý máme nějakou uhlíkovou stopu – tedy množství CO2eq., který za rok svým chováním vypustíme do atmosféry. Někdo má stopu větší (kupř. často létá letadlem), někdo zase menší (létání naopak omezuje). Svůj dopad lze snížit v prvé řadě změnou vzorců chování, není to však jediné řešení; v posledních letech se velmi rozšířilo takzvané offsetování. To spočívá v tom, že svoji klimatickou stopu neutralizujeme – zaplatíme společnosti, která stejné množství uhlíku, který za rok vyprodukujeme, nějakým způsobem vykompenzuje – například zasazováním stromů (ty prostřednictvím fotosyntézy zachycují CO2 z atmosféry), nebo výstavbou obnovitelných zdrojů (které nahrazením původních zdrojů zamezí další produkci oxidu uhličitého).
Offsetování však ve výsledku nesmí fungovat jako nějaký klimatický odpustek nebo licence ke znečišťování. V takovém případě totiž můžeme ztratit potřebu řešit původce problému – pokud uhlíkově náročná firma bude svůj dopad offsetovat, sice o sobě může tvrdit, že je uhlíkově neutrální, původce problému však odstraněn nebude.
Pokud však člověk zamezí zbytečné tvorbě skleníkových plynů a offsetování použije pouze jako doplňkový nástroj, přírodě tím rozhodně jenom pomůže. V případě výběru offsetovací společnosti je potřeba si ještě ověřit legitimitu projektů a slepě neinvestovat do první organizace, na kterou narazíme. Důvěryhodně se jeví web offsetujemeco2.cz, vzniklý za podpory Ministerstva životního prostředí, který navíc pomáhá financovat pouze vnitrostátní projekty.
Zdroje:
コメント