V příspěvku o parkovacích minimech jsme se setkali s pojmem tzv. dopravní indukce. Zejména v souvislosti se situací ve větších městech často čelíme otázce, jak se zbavit nekonečných kolon a vyřešit neutěšenou dopravní situaci. Aut totiž s postupem času přibývá, od roku 1995 se v Česku jejich počet zdvojnásobil. Řešení ale můžeme nalézt jinde, než by se na první pohled mohlo zdát.
Pokud chceme ulevit ucpaným silnicím, jako nejlepší krok se nabízí zvýšení silniční kapacity. Má to ale jeden háček – nově postavená nebo rozšířená silnice se záhy znovu zaplní, a někdy dokonce dojde ke zhoršení situace. To bylo pozorováno i v Praze po dostavbě tunelového komplexu Blanka v roce 2015. V prvních pár měsících sice došlo k poklesu automobilové dopravy v okolních ulicích, vzápětí si ale řidiči „všimli“ prázdnějších ulic na povrchu, a jelikož v nich nebyl v souvislosti s dostavbou tunelu omezen provoz, opět je zaplnili.
Navíc musíme brát v úvahu, že za volant mohou sednout lidé, kteří by jinak cestu autem nezvolili. Pokud se rozhodneme postavit kvalitní infrastrukturu, byť za účelem vyřešení kolon, lidé si nově vzniklé nabídky všimnou a někteří se rozhodnou řídit, i když by tuto možnost jinak nezvážili (například kvůli oněm kolonám). Vzniká tak začarovaný kruh – lepší silnice lákají více řidičů, vznikají kolony, ty se řeší stavěním lepších silnic a tak dále.
Jak z toho ven? Dopravní indukce funguje i pro jiné typy dopravy než tu automobilovou. Pokud lidem poskytneme kvalitní síť MHD s krátkými intervaly a dobrými návaznostmi, využijí ji spíše než cestu autem. Stejně to funguje s infrastrukturou pro chodce a cyklisty – silnice bez chodníku, kde jsme nuceni procházet pár metrů od rychle jedoucích vozidel, nás k chůzi nejspíš nemotivuje.
Dalším způsobem je obecně nenutit lidi k absolvování dlouhých cest. Pokud například postavíme velké sídliště, je vhodné do něj rovnou začlenit obchod, školu nebo třeba lékaře – obyvatele tak nenutíme k dlouhým cestám a nemají takovou potřebu jezdit za nákupy a jinými povinnostmi autem. Tento koncept se často nazývá „města krátkých vzdáleností“ a v posledních letech nabývá na oblibě.
A čeho tím tedy dosáhneme? Pokud nebudeme zbytečně rozšiřovat silnice a parkoviště a naopak je trochu zredukujeme, získáme více prostoru pro vegetaci, chodníky nebo jiná využití, která slouží přímo lidem a nikoliv autům. Snížíme emise i teplo produkované motory aut a hlavně ulevíme i samotným motoristům – méně aut na silnici znamená provoz bez kolon a prostor pro ty, kteří řídit opravdu potřebují.
Zdroje:
Comments